2.10.2002 | Autor: Petr Korál

MCA/Universal Music (40:39)
Sólová deska ex-bubeníka Mötley Crüe Tommyho Lee nejspíš znamená, že jeho předcházející projekt Methods Of Mayhem byl uložen do pomyslného mrazáku rockové historie. Škoda, mně osobně jeho snahy hodit rukavici Marilyn Mansonovi a podobným 'neotvrďákům' přišly velice sympatické a uvěřitelné.

Ale nevadí. Velice tvrdým a progresivním electrometalovým (či nu-metalovým?) soundem byla poctěna i tahle deska. Ovšem její podstata je jiná. Pod modernistickou slupkou totiž většinou číhají silné, zdravé, 'jednoduše normální' melodie - a vyloupnout je nedá vůbec žádnou práci. Naopak, nezřídka sena vás vykulí samy a nejdou odvalit, protože byly infikovány bezmála popovou bakterií (to nemyslím vůbec ve zlém - a rozhodně se to netýká jen předělávky letité Bowieho, Lennonovy a Alomarovy písně Fame). Lee vlastně používá podobného - podobného, nikoliv stejného! - principu jako Linkin Park. Kdyby s tímhle dosáhl byť jen z jedné čtvrtiny takových úspěchů jako oni, nejspíš by chrochtal blažeností...

Mimochodem, Lee není vůbec špatný zpěvák. A Never A Dull Moment není vůbec špatné album! Kam se hrabe poslední, už pět let staré CD Generation Swine jeho bývalých chlebodárců - a existují ještě vůbec?




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09