9.4.2011 | Autor: Petr Škuta

vlastní náklad (31:50)
První sólový počin Tomáše Hájíčka, fousatého démona z Libně, zcela jistě nenechá nikoho chladným. Většina lidí se asi po pár taktech zblázní, CD skartuje a nadosmrti si bude pouštět již jen Moravanku na uklidnění. Tahle „psychocirkusová“ deska je opravdu nářez s velkým N a ne každý nervový systém „na to má“. Těm z vás, kteří jste zvyklí na nějaký ty alternativní vylomeniny, by tato originální, neotřelá a totálně trhlá deska neměla ujít. Nevím proč, ale při přehrávání všech deseti tracků se mi začal v hlavě odvíjet loutkový film, animací ne nepodobný stylu výtvarníka Martina Velíška. Možná by to mohl Hájíček zkusit u filmu, fantazie má rozhodně na rozdávání. S touto deskou se v každým případě nudit nebudete: Hájíček tu křičí, vřeští, rapuje a buší do nástrojů s takovou vervou, že vlastně vůbec nevadí, že na ně neumí „hrát“. Naopak! Nevím zda fakt, že všech nástrojů i produkce se chopil sám, nějak souvisí s konstatováním v druhé větě této recenze – nicméně, klobouk dolů za odvahu! Tohle by mu u kolegů v kapele zcela jistě neprošlo.

Zlatý hřeb: Kocour v troubě
Zní to jako: když se zblázní Krucipüsk

Body: