29.10.2010 | Autor: Ivan Ivanov

Universal (38:12)
Nedávno mu bylo sedmdesát a na podzim mi vyrazil dech svým koncertem v pražské O2 Areně. Byl totiž v neuvěřitelné formě. Teď mi ho vyrazil po druhé v krátké době novým albem. Tom Jones natočil hodně retro orientovanou desku podobně jako Bob Dylan, který se na svých posledních deskách vrátil hodně dozadu. Přímo do časů, kdy rock´n´ roll byl ještě čerstvě narozené dítě a dřevní akustické blues, rhythm and blues, gospel a country mu pomáhaly na svět.
Mimochodem právě Bob Dylan je autorem první skladby What Good Am I?, ale mezi autory na desce najdete i jména jako John Lee Hooker, Jesse May Hemphill nebo tradicionály Nobody´s Fault But Mine či Run On.
Není pochyb o tom, že ačkoliv celý život zpíval trošku jiný repertoár, v tomto případě jde o hudbu, na které Tom Jones vyrůstal a zřejmě ji měl celou dobu v srdci. Jinak by ji nedokázal uchopit tak přesvědčivě a zazpívat ji s jemu vlastní energií a procítěností.
Velký kus poctivé práce na desce vykonal Ethan Johns, který album produkoval a nahrál veškeré kytary. Producentský Ethan Johns vsadil na velmi střídmá aranžmá, na kost ohlodané kytary, které mladším posluchačům budou nejspíš připomínat White Stripes, a na železně jednoduchou rytmiku. Vše podbarvil zvuky hammondek, akustického piana, pedal steel kytary, a výsledkem je jedno z nejlepších alb v přebohaté diskografii bělovlasého pána z Walesu, který čím je starší, tím je lepší.

Zlatý hřeb: Run On
Zní to jako: album z roku 1958 ve zvukové kvalitě 21.století

Body: