28.3.2002 | Autor: michal nanoru

Acid Jazz/Mute CS (47:35)
Jistě, i když acid jazz - a Titův acid jazz je postavený na dechových nástrojích, jednom, dvěma, třech, mnoha, spolu i zvlášť, čímž se liší od acid jazzu ražení Erobiqova, který se mnohem více přiklání k old skool elektronice, jež zde, v podání mnohem starším nežli samotná old skool, organičtějším (krom Hammondových kláves), zcela absentuje - dokáže být i smutný a téměř vždy je v něm flek nostalgie, většinou se nezabývá tématy běžně vídanými na World Press Photo. Je to hudba náladová, nevěrná a poddajná. Občas též líná a z velkého procenta instrumentální, což je tento případ. Dáváme v něm prostor přehršli nástrojů, především base funkové a kytaře obdobného ražení, s četnými akustickými ozdobami zvonkoher, xylofonů, perkusí a rozličných udělátek, která kolikrát nemají ani jméno a přesto smí na pódium. A pokud obsahuje perly jako Minnie Minski, Abalone Pearl nebo Peace And Love, kterou nedoporučuji labilnějším jedincům vzhledem k možnosti bezprostředního páchání pláče, u těžších případů sebevraždy louhem... Trubka je totiž dvojsečná zbraň a kromě nesporné veselosti, jakou nelze docíliti snad žádným jiným nástrojem, dokáže vykroužiti i rozpoložení veskrze houpavě rozněžňující. A ejhle, po vsuvce jsem nedokončil pátou větu, nuže, činím tak tímto - nejsem s to mu odolat.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03