11.9.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Frontiers Records/Cure Pink (50:49)
V devadesátých letech patřili angličtí Thunder k chloubám tamního heavy rocku. Byli veselí, svěží, nápadití a přirozené rock'n'rollové cítění dokázali prodat do doby, kdy si to svět žádal. Nechtěl to ale dlouho a hvězda kapely začala pohasínat. V půli devadesátek už o ní vlastně nikdo moc nestál a ona ztratila glanc. Vědoma si situace začala nahrávat velmi průměrná alba, na něž ódy pěli jen ti nejvěrnější. Jednotliví členové se pustili do další práce a zdálo se, že Thunder budou minulostí.
Jak se ale starý poctivý rock'n'roll ne a ne odporoučet k pánu, jsou v roce 2003 stále na scéně a produkují to, co produkovali vždy. Rock'n'roll s bluesovým cítěním, poctivý, bílo-černý a zahalený do všech těch fíglů zašlých časů. Tak třeba kvákadlo, které tak hezky odstartovalo druhou Everybody's Laughing, nebo čistý akustický kytarový zvuk v baladě. Inu což, deska je to poctivá, protože tihle chlápci takoví zkrátka jsou. Je to srdcová záležitost, sami se postarali o vše důležité a navíc zasluhují pochvalu za to, že budoucím generacím připomněli to, co bylo.
Objektivita musí být, pročež chápejme návrat - nenávrat kapely jako sraz třídy po letech. Přišli jenom spolužáci, kteří vše co přišlo poté "odžili" a mají o čem vyprávět. Nikdo si k nim ale nepřisedá, nikdo je nehledá.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/09