14.6.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Sire/Warner Music (40:46)
Detroitská čtveřice The Von Bondies je objev poslední doby. Záchytný bod našla v garážovém rocku, tolik propojeného s psychedelií šedesátých let, a také v úspěchu blízkých kamarádů ze spřízněných The White Stripes. Jsou to souputníci, party, pro něž má hudba společné jádro a ony se rozhodly, že se dostanou k jeho středu. A tak je okusují, holí, pilují, a když je posloucháte, je vám při tom jako v kumbálku rockových poctivců, kde smrdí včerejší cigaretový kouř a emoce by se daly krájet.


Spolu s producentem Terrym Harrisonem vytvořila smíšená čtveřice Jason Stollsteimer (g, voc), Marcie Bolen (g), Dan Blum (dr, voc) a Carrie Smith (bg, voc) energický zvuk, který je položen na syrovém zvuku kytary a trochu tajemném hlasu předáka Jasona. Je dominantní, pro sound charakteristický, protože když se do zpěvu pustí třeba baskytaristka Carrie (Not That Social), je snadno zaměnitelná s kteroukoliv divou z jiné skupiny. Mimochodem, dobře by se vyjímala vedle Courtney Love v sestavě Hole, ještě lépe ve starých L7.


Kytary kňourají a směrují zvuk alba do šedesátek. Je v nich patrný punkový náboj, ten starý americký (britský je pro ně příliš triviální), nervnost - nikoliv strojená. Lidé z téhle kapely se narodili sice příliš pozdě, ale rozhodli se přesto vrátit k hudbě svých otců. Byli jejich dobrými posluchači, protože si mnoho odnesli. Neurazíte je, když si k poslechu jejich třetího alba (prvního u velké gramofirmy) v klidu sednete a zapálíte cigáro, to včerejší.


Z té hudby přihořívá.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/05