30.9.2004 | Autor: Jindřich Göth

To nejnešťastnější, co můžete o tom kterém albu prohlásit je, že "je to příjemné." Horší ekvivalent už je jenom další prokleté slůvko "pohodička". No jo, ale co potom s deskou, na kterou tato zoufale nicneříkající adjektiva pasují jako ulitá? The Thrills zkrátka jednu takovou natočili. Deset písniček příjemně plyne, nic nikde nedrhne, vše je vypulírované, provzdušněné, struny cinkají, klimpr si spokojeně pobublává, melodie jsou tak akorát, aranžmá vám taky nezpůsobí žádné euforické křeče. Kapela je podle všeho až po uši zavrtaná v šedesátkách a tehdejší folkrockové písničkaření by do krve bránila i na rozžhaveném loži pekelném (kam se však za takhle hodňoučkou desku sotvakdy dostane, takže zas nic).


Nejhorší na tom celém není fakt, že na tomto albu není nic, co by zasloužilo vyzdvihnout, ono mu vlastně ani není co vytknout! Je to poctivě odvedená práce, která sice zřejmě nikoho kromě rodičů a přátel kapely nenadchne, nicméně těžko se najde někdo, kdo z ní bude vyloženě znechucen. Je to prostě dobrá muzika. Ale... to je asi tak všechno.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/09