21.4.2009 | Autor: Josef Rauvolf

Epitaph/Maximum Underground (51:48)
Použijeme-li teorii o bohaté sbírce, jež patřila tátovi,staršímu bráchovi, strýčkovi nebo domovníkovi z vedlejšího baráku a náležitě ovlivnila začínajícího mladého muzikanta, který se teprve klube ze skořápky, pro členy kapely s obskurním jménem platí, že těch strýčků a tatíků muselo byt skutečně mnoho. Přesněji, až příliš mnoho. Album je totiž jeden velký stylový guláš – to by ještě tak nevadilo, známe desky, kdy je každá písnička žánrově odlišná, má to ale nějakou logiku. Což o „oceánu a slunci“ rozhodně říct nelze. Slyšíme tak klony Velvetů, Radiohead, německého Faustu, drum´n´bass, ambientu, klasického rocku, stadiónového metalu, elektroniky a kdovíčeho ještě, ani se mi nechce to vše identifikovat, zvláště když kromě téhle stylové všežravosti hoši moc dalšího nepředvádí. Prostě, vše je to pěkně splácané dohromady, bez ladu a skladu, brrrrr.... Někdo by v tom možná viděl postmodernu, já jen bezradnost a kvrdlání.

Zlatý hřeb: není
Zní to: naprosto blbě

Body: