The Slots: Plastic Culture
19.2.2009 | Autor: Lukáš Janičík
Join Production (46:42)
Domácí indie rockeři The Slots na naší scéně zatím nemají příliš zakotvené jméno, což se ale touto jejich druhou deskou může konečně změnit.
Jelikož se nahrávalo analogově a takřka živě, v každém songu se tak uchovala syrovost a energie díky tomu srší ze všech stran ve velkých dávkách.
Album je celkem krátké, nápady se neopakují, rychlé kytarovky jsou chytře kompenzovány melancholií v pomalejších písních, čili posluchač se při poslechu rozhodně nenudí. Je to příjemná jízda od prvních tónů kytary po závěrečný úder činelu.
Kapela před nahráváním prošla poměrně drastickou změnou v sestavě, kde zůstal pouze zpěvák s bubeníkem, a i to je právě ve výsledném zvuku dokonale slyšet. Klukům to ovšem jenom pomohlo, zvuk je totiž mnohem dospělejší a ucelenější než v případě jejího předchůdce Baby Box.
Kapela konečně ví co chce a jde za tím společně jako jedno tělo. Nepřekrývají se názory, všichni táhnou s radostí za jedno lano a značně si to užívají, což je obzvláště krásně vidět na jejich koncertech, kde jejich performance dodává písním ještě mnohem víc na kvalitě.
Zlatý hřeb: Evaporated, Nobody Knows
Zní to jako: Zralá kytarovka bez kýče či pózy
Body: