3.12.2010 | Autor: Petr Korál

Black Point music (65:34 + 48:09)
Chvályhodné úsilí vydavatelství Black Point smazávat aspoň částečně dluhy vůči neoficiální a polooficiální české hudební scéně 70. a 80. let pokračuje. CD vydání se tak dočkaly další dva pořady kultovní alternativní skupiny Extempore. Živé nahrávky pocházejí z let 1977 a 1978 a především v případě Ebonitového samotáře jde bohužel o zvukově dost nekvalitní záznam, ale co naděláme: jeho „historická hodnota“ to vyvažuje.
I přesto, že přináší materiál sice na svou dobu vysoce zajímavý a ve zdejším kontextu bezesporu výjimečný, ale zároveň hudebně poněkud nesourodý. Každá ze čtyř částí tohoto pásma má jiného autora, tj. každou napsal jiný člen tehdejšího Extempore – a zatímco třeba u zpěváka a kytaristy Jaroslava Jeronýma Neduhy jsou podvědomě cítit jeho folkrockově písničkářské kořeny (ale zdaleka to neplatí obecně), u saxofonisty Mikoláše Chadimy naopak čím dál silnější sklony k nespoutanému experimentování, respektive skladatelskému i aranžerskému volnomyšlenkářství bez ohledu na zažité formy, postupy a konvence. A zase trošku jinak to cítili tvůrci zbývajících dvou partů, baskytarista Jaroslav Jerry Tomášek a kytarista Jiří Mareš, kteří se tu a tam lehce otřeli třeba i o tehdy módní art rock a další dobové vlivy.
Dům č. p. 112/34 –- Radimovka je ve srovnání s tím daleko ucelenější záležitost, navzdory tomu, že jde o jedinou rozsáhlou, téměř pětadvacetiminutovou kompozici, kde vždycky hrozí nabubřelost, „neuposlouchatelnost“ apod. Ze zpětného pohledu jde o značně nedoceněný projekt, na jehož živé prezentaci v rámci 6. Pražských jazzových dnů v Lucerně se pohostinsky podílelo i renomované pěvecké těleso C&K Vocal. Neduha coby textař i Chadima jakožto autor muziky se tehdy nacházeli v oslnivé formě a výsledek jejich počínání už se nesl do jisté míry v duchu následujících legendárních programů Extempore Zabíjačka a Velkoměsto, na nichž už se ovšem Neduha nepodílel a šlo o čistě chadimovské počiny.
Ještě k výsledné známce (viz níže). Samotnému „Samotáři“ bych udělil čtyři hvězdičky a „Radimovce“ šest, ale protože se jedná o společný nosič, zvolil jsem prostý aritmetický průměr...

Zlatý hřeb: Dům č. p. 112/34 – Radimovka
Zní to jako: dosud nevyčpělá vzpomínka na český alternativní rock 70. let


Body: