2.11.2004 | Autor: Jindřich Göth

XL Recordings/CDirect (58:04)
Liam Howlett se sice může od mizerného singlu Baby's Got A Temper distancovat, jak chce, ale poslech předlouho odkládaného (proč asi?) alba definitivně dokazuje, že značce Prodigy ujel vlak. Vrcholné album Music For Jilted Generation sice z Howlettovy party udělalo symbol progrese, ale už následující pompézní a robustní The Fat Of The Land, jakkoliv kapele získalo nové fanoušky z řad rockerů, bylo na mnohých místech označeno jako vykalkulované a vyprázdněné. Stále však šlo o album, které nabízelo do jisté míry inspirativní hudbu, mělo tah a vzrušující patinu jakési zvrácenosti. Bohužel, Always Outnumbered, Never Outgunned už pouze paběrkuje na zašlé slávě. Howlett není schopen přijít s jediným slušným a tažným motivem, bezradně vrší již několikrát osvědčené postupy a snaží se křečovitě navázat na někdejší zlaté časy. Vždyť co jiného je agresivní otvírák Spitfire než okatá variace na singl Firestarter? Za jediný slušný nápad lze považovat track The Way It, který je postaven na samplu z legendárního hitu Michaela Jacksona Thriller.
Prodigy jsou zkrátka mimo. Zkusíme-li novinku zasadit do kontextu scény, zjistíme, že jaksi trčí ve vzduchoprázdnu. Liam Howlett byl vždy tak trochu solitér, ovšem se zástupem plagiátorů za zády. Ale bude ho někdo ochoten následovat i teď?
"Myslím, že tohle je případ desky, kterou si lidi budou pořád dokola přehrávat v autě," prohlašuje sebevědomě. Jistě, proč ne. Obsahuje dostatečně dravou a ostrou hudbu, aby při ní cesta na dálnici D1 z Prahy do Brna rychle utekla. Ale upřímně, stačí to? Co až motor vychladne, řidič doma zasedne v křesle a pustí si album ještě jednou, v klidu, věnuje přitom pozornost pouze hudbě?


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/10