11.2.2011 | Autor: Petr Korál

Cecek Records (38:46)
Ledacos z toho, co jsem napsal v recenzi jejího debutu 16, pro pardubickou partu The Partisan platí i nadále. I na své druhé řadovce zůstává kytarovkou (má však v obsazení i klávesy), která neodkazuje příliš na zahraniční indie spolky a snaží se jet spíše po vlastních, respektive obecně vzato, po českých kolejích.
Jestliže jsem ale minule psal, že tomu zatím něco blíže nedefinovatelného schází pro vytvoření pocitu, že má co do činění s nezaměnitelnou skupinou s jedinečným charismatem, novinka je v tomhle směru podstatně přesvědčivější. Pravda, písničky The Partisan pořád zůstávají pod příkrovem zvláštní melancholie, které je místy až zbytečně moc. Jako by se soubor bránil přímočařejšímu melodickému útoku, který by rozhodně sem tam nezaškodil. Stejně jako kdyby častěji hudebně takříkajíc přitlačil na pilu – výtečná ostrá, agresivní skladba Šarmantní člověk jest jednoznačným důkazem, že by to „Partyzánům“ svědčilo.
Podobně jako jim sluší občasné psychedelické momenty a zvukové hledačství, naplno propuknuvší zejména v závěrečném titulním songu. A navíc – pokud byl debut textově poněkud „upovídaný“ a povrchní, tentokrát máme co dělat s písněmi nepoměrně přemýšlivějšími a zdravě vícevýznamovými.

Zlatý hřeb: Plavba, Šarmantní člověk
Zní to jako: vkusný pop rock

Body: