2.1.2004 | Autor: Markéta Löflerová

Sony Music/Bonton (32:16)
Američtí neopunkoví The Offspring zazářili v roce 1994. Po téměř deseti letech od svého průniku do světového povědomí jsou na novém albu přistiženi na konci se silami.
Namítnete, že v punk rocku (či neopunku, jak se praví) nic moc dělat nelze. Není to pravda, i tenhle hudební směr nabízí velké množství zákrut a směrů, kterými se lze dát, případně nabrat inspiraci odjinud. The Offspring to nezvládli a znějí archaicky, jako by se čas vrátil o sto let nazpět.
Krátkodeché hudební cesty minulé desetiletky nemají dlouhodobý dopad. Když se v písničce Hit That objeví kvákadlo, zní to jako balzám na pokroucené nervy, když se reggae prvky roztančí v The Worst Hangover Ever. Jistě, intro Neocon je vyřvané jak se patří a další skladby táhnou za přímočarou melodií, ovšem jeden má dojem, že to všechno kapela už kdysi řekla.
Vyzdvihněme hlas Dextera Hollanda, který má rajcovní bigbítové nakřápnutí, ostré kytarové postupy ve všech skladbách a také touhu skupiny překonat sebe sama. Dostala se totiž do nezáviděníhodné pozice. Je jí jasné, že těžko překlene vlastní stín, přesto má odvahu a neustále vydává stejné a stejné desky.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12