23.4.2012 | Autor: Lukáš Nevola

Warner Music/Supraphon (64:31)
O šesté řadovce Noctourniquet běží zvěst, že se jedná dost možná o nejdotaženější výtvor The Mars Volta od památného debutu De-Loused In The Comatorium.

Frontman Cedric, jehož vyšponovaný hlásek si ani tentokrát vážně nespletete, prý lehce vydusil workoholického kytaristu Omara a přinutil ho nechat už připravený materiál trochu uzrát. Zdá se, že skutečně k dobru věci.


Vznikla deska, která působí celistvě, přehledně, na poměry téhle často nespoutaně bláznivé kapely má jasný písničkový rámec, skoro by se chtělo říct jakousi dospělou disciplínu... Ale přitom nepostrádá tradiční osobité charisma a libůstkářskou hráčskou nevypočitatelnost, s níž tihle „Marťani“ z El Pasa okouzlují jedny a rozčilují jiné. A po komornějším, poněkud ponurém albovém předchůdci Octahedron znovu přidává na obrátkách.


V aranžmá jakoby podivuhodě vytrženém mimo časovou osu tu vegetuje prog rock, latino temperament, příchuť krautrockového tajemství i trocha syntetických hluků.

Zásadně překvapivých novinek už se asi od Mars Volta nedočkáme, ale s takto sympaticky urovnanými (ale pořád neuťáplými) myšlenkami dávají vzpomenout na své nejlepší chvilky.

Zlatý hřeb: Aegis
Zní to jako: mimoňský prog rock spojující minulost a budoucnost, tentokrát navíc poměrně uchopitelný

Body: