16.10.2012 | Autor: Ladislav Řehounek

Island/Universal (51:12)
K The Killers ver. 2012 je třeba nahlížet zcela jinou optikou, než před necelou dekádou, kdy patřili k těm, jenž se zasloužili o renesanci masového zájmu o indie-rockovou muziku. Battle Born je třeba vyjmout z tohoto kontextu. Jsou zkrátka někde jinde. Je sympatické, že i přes s každým albem stoupající popovost, hymničnost a stadionovost z novinky nesálá falešná megalomanie. Ale přesto to má hodně „ale“.

Kdo chce dnešní Killers shodit jako pop-rock pro sekretářky, nechť tak učiní. Ovšem stojí zato nahlédnout na Battle Born bez předsudků. Brandon Flowers a spol. se dostali do fáze, kdy neurčují trendy, ale ke své cti mají dostatek soudnosti na to, aby nekopírovali, co právě letí. Takový výsledek by pak mohl být pro kapelu novým impulsem, ale i cestou k úpadku na dno a záminkou k tomu, aby se kapela stala terčem posměch. Tací Muse by mohli vyprávět, že ano.




Pokud se dají na desce vysledovat nějaké vlivy, pak jde o popovou tradici a stadionovou klasiku. Písně The Rising Tide nebo From Here on Out nezapřou inspiraci tvorbou Bruce Springsteena, ani kdyby chtěly, podobně jako pilotní signl Runaways. Duchem naopak Battle Born pokračuje ve šlépějích předchozího alba Day & Age, které se oproti předchozím více přiklonilo k synthi-popu. Co to znamená? Um složit hit se v Killers nezapře, ale z výsledného provedení lze cítit snaha za každou cenu neurazit. A to je málo.

Battle Born v sobě nemá svěžest debutu Hot Fuss, pompéznost druhé desky Sam's Town ani kompaktrnost předchozí Day & Age. Možná by desce prospělo, kdyby vznikala pod dohledem jediného producenta, který by na ni nahlížel jako na celek. Kapela se ale rozhodla hned pro pět individuí, z nichž každý nahlíží na svou práci jako na práci na konkrétní písni. Kdoví, třeba byla myšlenka postavit album na silných skladbách záměrem. V tom případě se ale míjí účinkem.


Pokud má Battle Born nějaké ambice, pak jsou spíše niterního charakteru. Pro Killers jako skupinu lidí tvořících hudbu totiž tato deska musí být vážně důležitou. Poté, co je s rostoucí slávou zcela pohltily manýry velké kapely, se ocitli na pokraji rozpadu. Proto jde o důležitý impuls dovnitř, se kterým lasvegasští mohou (nebo nemusí) naložit jako s odrazovým můstkem. Nyní je nálada pohodová a koncerty, na kterých se Killers předvádějí v nejlepší formě za poslední roky, jsou toho důkazem. Jestli z toho chytí druhou mízu, to ukáže až další deska, bude-li.

Battle Born je deskou bez zřetelných ambicí, která má za cíl neurazit. Bohužel. Kapela se vydala opatrnou cestou. Bohudík. Ale je to deska, kterou si kapela dokázala, že na to ještě má. Jen aby s tím v budoucnu správně naložila.

Zní to jako: Bruce Springsteen experimentující se synťákama
Zlatý hřeb: Flesh and Bone, From Here on Out, The Rising Tide, Miss Atomic Bomb, Runaways – EP s tímto tracklistem by bylo vážně super.

Bez hodnocení