28.10.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Mute CS (47:24)
Tahle exploze byla vždycky bluesová jen okrajově (ne, že by ji to jakkoli diskvalifikovalo) a je tomu tak i tentokrát. Spencer vlastně hraje čistý starý rock'n'roll - kdybyste si spoustu jeho písniček představili se zvukem druhé půlky 50. let, nepřekvapily by vás na jakékoli z těch pirátských kompilací typu 'Best Of R'n'R' za 49,- Kč, kterých jsou plné kšefty se zlevněným čímkoli.

Ty písničky tedy nejsou a ani nemají být kdovíjak originální. To už v tomhle žánru nejde. Proč to tedy ten člověk dělá? Proč mu to ta firma vydává? Protože ta kapela má zvuk jako prase! A to hned ve dvou smyslech. 1) je dotažený, rozeznatelný na první poslech, dokonale vycizelovaný. 2) je opravdu 'prasácký', špinavý, surový, skutečný dirty sound. Možná to vypadá, že jde o protimluvy, že vycizelovanost vylučuje špínu a je v rozporu s žánrem, resp. všemi žánry, kterými starej punkáč Spencer kdy prošel. Omyl. Tahle hrubost je promyšlená, je to vlastně jistá intelektuální konstrukce. Spencer ani jeho spoluhráči (už) nejsou kluci z předměstské garáže, kterým kytary vazbí proto, že mají špatný aparát a neumějí tlumit struny. Mají to vymyšlené. Mají to vymyšlené dobře. Proto to dělají. Proto jim to ta firma vydává. A proto s nimi hraje v jedné písničce pianista Dr. John. Pro jistotuna kytaru...




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/10