26.11.2002 | Autor: Vojtěch Lindaur

Rykodisc/Globus - obě (77:52 & 74:22 & 75:16 / 77:02 & 75:33)
Zhruba v době, kdy The Replacements nahrávali 'životní' album Let It Be, vyrazili z městečka Norman v Oklahomě do světa Planoucí rty bratrů Marka a Wayna Coyneových. Zpěváka a kytaristu doplnili baskytarista Michael Ivins a bubeník Dave se zajímavým příjmením Kostka. Flaming Lips měli jako praví ambiciozní vesničané představu, že rozbourají všechny pravidla showbusinessu a budou nekomerčně slavní, naštěstí o ni byli rychle připraveni.

Ačkoli podněty k tvorbě měli zhruba stejné jako hoši z The Replacements (maloměstská buržoazní nuda, juvenilní vzpoury a frustrace z mrtvých ranných osmdesátek), umělecká východiska byla částečně odlišná: jistěže punk rock, Hsker D, ale bratři Coyneové vzhlíželi s láskou a obdivem k britským neopsychedelikům typu Echo & The Bunnymen či Psychedelic Furs. Tak naplnili americké hospody a kluby rachotem zpětné vazby, v níž se občas zračila jemná, něžná melodie. U kolébky stál Syd Barrett a možná se tam dokonce mihnuli Beatles.

Pět disků, které vypravil dlouholetý producent kapely Dave Friedman a baskytarista Michael Ivins a okomentoval Wayne Coyne, zahrnuje tvorbu z prvních osmi let existence kapely, tedy od prvního EP z roku 1985 až po poslední album před podpisem smlouvy s vydavatelstvím Warner Music z roku 1991. První, třídiskový komplet obsahuje krom již zmíněného EP první tři alba Hear It Is (1986), Oh My Gowd!!! (1987) a Telepathic Surgery (1989), vždy doplněné bonusy z příslušných let. Druhý, dvojdiskový nabízí poslední 'nezávislé' album In A Priest Driven Ambulance (1991), v oficiálních diskografiích neuváděné The Mushroom Tapes (1989) plus rarity a dosud nevydané věci z příslušných let.

Bezelstně krásné psychedelické čáry máry prvních písní (EP jako jediné zachycuje kapelu v původním obsazení) dostávají na prvních dvou albech (už jen v triu - za odešedšího Marka začal zpívat Wayne) přesnější kontury, jako by si v garáži vymalovali surrealisticky oprýskané zdi. Písničky i však stále uchovávají přitažlivé zvukové tajemno a melodie vynořující se z té zvukové změti znějí velmi původně. Punkový étos je dekorován experimenty,co jich jen v rocku od poloviny šedesátých let bylo. V písních se mísí disonance a melodie, struktura a svoboda ústící v zneklidňující chaos. Telepathic Surgery zas potvrdilo tendenci k přísnějšímu řádu (možná danou také úmorně častým koncertováním). Celistvější aranžmá, příklon k pozdní psychedelii avantgardistů sedmdesátých let (Soft Machine, Kevin Coyne, Kevin Ayers, Robert Wyatt) je patrný v devítiminutové skladbě One Million Billionth Of A Millisecond On A Sunday Afternoon, takto vrcholu výjimečného alba.

Bonusové coververze napovídají o tehdejších vzorech a spřízněných duších: Neil Young, The Who, Sonic Youth.

2CD The Day They Shot A Hole In The Jesus Egg obsahuje krom již zmíněného alba také raritní EP Unconsciously Screamin' (1991) a The Mushroom Tapes, kolekci demonahrávek. Snad zajímavější než písně samotné je zde nové obsazení, v němž se objevují kytaristé Jonathan Donahue (později u Mercury Rev), bubeník Nathan Roberts a především další kytarista Jonathan Ponemann, pozdější šéf vydavatelství Sub Pop a 'objevitel' Nirvany. Kritický i posluchačský úspěch alba In A Priest... dovedl Flaming Lips ke smlouvě s Warner Music. Písničky Unconsciously Screamin' či Shine On Sweet Jesus se staly předzvěstí toho, čemu se o pár let později začalo říkat alternativní scéna.

V letopočtu vystřídala osmičku devítka. I na tu dálku bylo zřejmé,že se v Americe cosi děje. Nirvana, Pearl Jam, Jane's Addiction, Soundgarden, ale také Faith No More & more.

Poslouchám dnes skladby The Replacements a The Flaming Lips a je mi vlastně bolestně zřejmé, že vynalézavý punk 'náhradníků' a psychedelická kouzla 'planoucích rtů' byly ne-li základními, pak rozhodně důležitými stavebními kameny dosud posledního rozmachu americké vzdorokultury. Moc uznání se, pravda, dosud nedočkali.

Psáno pro: &musiQ 2002/11