4.5.2004 | Autor: Jan Šída

S výběrovými deskami je to pomalu jako s ženami. Pro některé rychle vzplanete (a rychle se vám omrzí). Jiné jsou láskou na celý život (nostalgicky po nich vždy rádi sáhnete). Další zase obtěžují už svou existencí (a nezachrání to ani atraktivní vizáž). Do jaké kategorie bude asi patřit tahle pětadvacetiletá, na první pohled atraktivní dáma v nejlepších letech?


Upřímně řečeno, už při pročítání seznamu skladeb jsem byl poněkud zklamán. Ale o tom později. Začněme v kladném tónu. Wattie pojal album jako klasické ohlédnutí za svou kariérou. Jak taky jinak, že. Skoro (!) každé zásadní album zastupuje pár skladeb (nebo aspoň jedna). Kolekce tak působí jako přehledný sumář toho nejlepšího, co kapela udělala. Ovšem chybička na kráse se vloudila i zde. Velký čerokýz Wattie ke škodě věci opomenul desku Horror Epics (kde je Don´t Forget The Chaos?) a Troops Of Tomorrow spláchnul pouze titulní věcí (a proč chybí Sid Vicious Was Innocent?). Zato alba z poslední doby (The Massacre, Beat The Bastards, Fuck The System) jsou zastoupena na můj vkus až zbytečně moc. Ale u každého výběru se vždy ozvou hlasy, proč tam není to či ono. To už patří k věci. Buď jak buď, tahle pětadvacítka by mohla uspokojit leckoho.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/04