11.11.2002 | Autor: Hynek Dedecius

EMI Czech (41:41 (+ multimediální stopa))
Jakže je to s těmi dobrými holuby? Seskupení The Ecstasy Of Saint Theresa hnízdí od počátku 90. let konstantně - ač vcelku nenápadně - na špici domácího hudebního holubníku a díky u nás tak vzácné odvaze pouštět se do nových 'lovišť' se s každým návratem notně podílí na jeho renovaci. Obvykle si dává na čas, když už se ale blíží, můžeme se spolehnout na jediné: že se není na co spolehnout. Fenomén EOST intuitivně cestuje hudebním spektrem a slůvko vývoj podtrhuje minimálně dvěma čarami. Čím to, že každá deska stojí jinde a přeci tak pevně a přesvědčivě zapuštěná? Talent? Nebyl jsem asi jediný, kdo chtěl při prvním poslechu Susurrate odnést přehrávač do opravny, při dalším už žasnul a s Free D se po večerech nechával unášet do neznámých krajin. Pravda, nemusím, ale chci se přiznat, že předcházející album In Dust 3 resuscitované formace (Jan P. Muchow + Kateřina Winterová, jako dnes) mne ponechalo poměrně chladným a už už jsem se z osobních důvodů chystal lámat o holuba hůl, jenže toť minulost. Novinka Slowthinking si zasluhuje být hýčkána, protože je tím nejsoučasněji a nejzajímavěji znějícím domácím počinem s úrovní bez nadsázky světovou.

Její hudební obsah reflektuje dění v moderním experimentálním elektronickém ranku (u nás rozhodně nejvýrazněji a nejinteligentněji), vždy ovšem s vlastním výrazem, osobitým rukopisem, jenž desce dává do vínku trvanlivost a oproti pouhé manifestaci dosud neslyšených možností charakter plnohodnotného dílka. Muchow/Winterová v podstatě opět stvořili melodicky silné, melancholií i hravostí prosycené písničky, ale jejich zvukové zpracování získalo zcela jiný, velice čerstvý rozměr. Zdánlivé protipóly - citlivý Kateřinin zpěv (působí sebevědoměji a pestrobarevněji než dřív, nezaznamenal jsem zaváhání) a 'nelidské' Janovy elektronické perličky a drobotiny - nevyvolávají pocit nesouladu; naopak se navzájem výborně doplňují a dokazují, že emocionálně křehká hudba může být zároveň i velice odvážná a netradiční, a to aniž by se vytratila její důvěryhodnost. V Good At Frost například k hladivě intimnímu vokálu lehce podepřenému sporadickými klávesami a kytarou bez okolků zpovzdálí přistupuje chaotické zvukové mršení a la Autechre či Funkstörung a přeci neruší, jen píseň dále obohacuje. A podobně je tomu i u zbytku alba.
Toto obohacení však paradoxně přichází skrze opravdu pozoruhodně limitovanou škálu složek, ze kterých jednotlivé kusy sestávají. Muchow na Slowthinking jakoby testoval sám sebe: tvrdošíjně si zakládá na těžbě maximálního efektu z minima zdrojů a dobrovolně si navléká svěrací kazajku. Takové počínání je poněkud riskantní, poněvadž méně výplně znamená nehorázně jasnou průhlednost a tedy nemožnost odvedení pozornosti od potenciálních chyb, nehodících se prvků či jednoduše slabších momentů. Proto bylo jistě nutné měřit nejen dvakrát, leč i tady autor obstál. Přestože počet zvukových vrstev v některých pasážích koketuje až s prázdnotou (zejména v mezihrách mezi slokami, viz Plain.com, Happy R atd.), výslednému křišťálově čirému celku (není to oproti Susurrate úplně jiná galaxie? a sic...) to vůbec nevadí. Ba ještě se tak zesiluje dojem zmíněné fragility a opravdovosti nahrávky. Druhou obdiv zasluhující stránkou rukopisu jsou metody, jakými EOST onen minipřístup buduje: ryze dnešními. Kdo jiný by do našich lesů přinesl digitální ozdůbky ve formě drobného cvakání, cvrlikání a praskotu (Sychro, Happy R. ve světě známé jako 'clicks') a náznaky krátkých sekaných útržků strojových poruch (neboli 'glitches', třeba v I'm (Not Really) Optimistic)? Jenže EOST nezůstávají jen u elektronického vizionářství. Muchow dává přednost živě hranému a až Indies-ovsky alternativní Than I'd Have Less Time For Myself s Floexovým klarinetem, na kontrabasu Tadeáše Mesanyho spočívající Bass 2, stará známá veselka www.eost.pluto s rozvernou kytarou a vynalézavou rapperskou Sifonovou vložkou i kusy s violoncellem Lucy Fillery dokazují, že skloubit v kompaktnost jde všelicos, tedy i akustika s rozmanitými 'noises', a že v podstatě záleží jen na režisérovi a kombinatorice. Zaměřte se třebas jen na Local Distortion - rozjezd kytary a vrstvící se zvláštní směsice zvuků, úplná brzda alias 'zásek', Kateřinin smích, dechy a návrat k mase všech vrstev, stop. kousek přes čtyři minuty. Dynamika bez slabin.
Nedá mi nezmínit trojici kraťoučkých předělů Miss Underloops I. - III., jakýchsi mikrosmyček vzniklých při komponování. Možná se jedná o osobní úchylku, ale mám prostě potřebu ji ventilovat: jsou senzační a přál bych si takových momentek desítky! Že Slowthinking vyzdvihuji do nebes jako skutečnou mírovou holubici? Dobrá, takže negativum: přílišná inspirace Björk u Sensor (ostatně k její Vespertine díky podobně futuristickému zpracování míří nejvíce paralel, což však není zrovna velké mínus) a fakt, že EOST jsou před tuzemskou konkurencí o tak dlouhý krok vepředu. Laťka nastavena vysoko a ostatní holubi musí teď mávat křídly o to usilovněji.
Vedle hudby nutno vychválit s náplní korespondující červeňoučký drátkový obal (podle rozumného vzoru 'obal chceš, ale nestáhneš!') a také bonus ve formě datové stopy. Ta obsahuje kouzelný animovaný klip, veselé obrázky z natáčení desky (vedle náhledu do kuchyně, kde se holoubátko upeklo, potěší i sportovní duch Kateřiny), proškrtané originální cancy papíru zachycující evoluci většiny anglických textů (zaujme především vznik I'm (Not Really) Optimistic - kdo je Valerie?) a mp3 soubory k tomu, aby si posluchači sami zaremixovali.


Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/11