26.9.2002 | Autor: Daniel Vojtíšek

Bright Midnight/Elektra/Warner Music (60:13)
Od Doors se z pochopitelných důvodů nedočkáme již ničeho nového, vše již vyšlo včetně studiového odpadu. Co dělat? Nezbývá než se znovu ponořit do pásků, z nichž vzešlo Absolutely Live. A pokud možno je nestříhat, abychom měli kompletní 'dokument#. Proč se ale na cédéčku potom objeví jen 'highlights', neboli vyzdvižené momenty, zůstává záhadou, protože i čistě dokumentární hodnota takových edicí je přinejmenším sporná.

Poslechem celého alba se můžeme přesvědčit, že zařadit z hollywoodských koncertů na Absolutely Live jen Soul Kitchen bylo tehdy rozhodnutí správné, ač třeba Five To One je provedena výtečně. Pozoruhodný kousek provedli Doors v závěru, kdy Celebration Of The Lizard (zde nazvaná jen Celebration), jež ostatně ani není celá, přejde místo do Not To Touch The Earth do skoro čtrnáctiminutové verze Light My Fire.

Nepořádná je i fotodokumentace. Koncerty se konaly 21. července 1969, kdy už měl Morrison bujný plnovous a v bookletu jsou fotky odhadem tak ze sedmašedesátého. Poněkud uklidňující je ale poznámka 'all tracks from the second performance', čili 'všechny skladby z druhého koncertu'. Sice protiřečí již zmíněným 'highlights' na přední straně obalu, ale jak se ucho může přesvědčit, koncert je opravdu asi nesestříhán.

Přínosem je otištění dobové recenze hollywoodských koncertů z Los Angeles Times. Ke sběratelům se Bright Midnight Records, ovládané třemi zbylými Doors, nezachovaly moc solidně. Jako když vám natočí pivo pod míru.




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/09