25.11.2008 | Autor: Mikuláš Dohnal

Universal (52:36)
K čemu dlouhé úvody, The Cure na nové desce znějí přesně tak, jak si vysnili všichni, kterým se předchozí eponymní album ne a ne dostat pod kůži. Otvírák Underneath The Stars rozevírá oponu stejně majestátně jako kdysi Plainsong startoval Disintegration. Navzdory tomu, že zbytek skladeb má spíš než k tomuto majstrštyku blíže k deskám Head On The Door a Kiss Me Kiss Me Kiss Me. Což značí, že The Cure se zase jednou naladili na popovější notu. Hit střídá hit, melodie se zarývají pod kůži silou prvního ranního mrazíku a Robert Smith pořád zní jako sklíčený puberťák s hlasem smutným jako nedělní odpoledne v dětském domově. A co na tom, že prakticky všechno, co The Cure na desce předkládají, jsme od nich už jednou slyšeli. Existuje rozdíl mezi sebevykrádáním a autorským rukopisem. A 4:13 Dream je nejlepší album The Cure od dob Wish.

Zlatý hřeb: The Cure jsou sami o sobě zlatým hřebem, ale dobře. Sleep When I’m Dead a těsně v závěsu i zbytek alba.
Zní to jako: The Cure nezní jako někdo, ale dobře. Reasons Why díky hookovské basové lince zní jako raní New Order.

Body: