15.6.2002 | Autor: Alex Švamberk

Evidence/Warner Music (44:25)
The Crash představují finskou odpověď na britské kytarové kapely libující si ve smutných náladách. Ovšem žádní Radiohead, přístup tria je klasičtějí, vysloveně písničkový. The Crash mají blíž ke Starsailor, i když v jejich písních často bublají syntezátory potvrzující vliv Stereolab. Teemu Brunila je nesporně zručný hudebník, jemuž nečiní problémy napsat výraznou melodii a ještě ji ozvláštnit zajímavými aranžemi, v nichž využívá i méně obvyklých nástrojů. Ostrovní scénu nejen dobře zná, ale její přístup přijalza vlastní, osobitosti však v jeho tvorbě mnoho není. Trio se nesnaží přijít s vlastním pojetím, jen přejímá postupy několika ostrovních vzorů. Je to patrné už ve zpěvu Teemu Brunili - ten si libuje v zasněnosti a bezelstnosti, i když nekončí jen u vybrnkávání akordů jaké přináší New York ozvláštněný harfou, folkově laděné Simple Things nebo hned úvodní Star. Ve svižnějším Of Hope And Despair vsadil na zkreslený zvuk kytary, zatímco Lauren Caught My Eye poznamenal french touch. Možná však ono přežvýkání přece jen stylově navzájem se lišících vzorů jim pomohlo k pestrosti na britské scéně málokdy vídané. Po novosti však ani stopy - i když Finové to mohou vidět jinak.

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/06