8.11.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Morning Records/BMG (53:51)
Zvuk britské kapely The Cooper Temple Clause je kapku domýšlivý, nemyslíte? Jako chmýří, které padá z pampelišek. Má to na zem kousíček, ale musí se proletět a přistát někde v otevřeném okně. Být stále ve výšce. Taková je tahle hudba.
Mohli by dělat rockový mainstream. Mohli by dělat i popové skladby, vždyť Promises Promises má nádherně klenutou linku a nevnucuje nic, co by hitparáda neschlamstla. Je jenom zabalená do neprostupné temnoty, to může ledaskomu vadit (přitom jí kapela každého provede až k cíli) .
Punk-techno-jazz-kytarovka, odtud vítr fouká. Shrnout to rovnměž lze pod termín "apokalypsa", ale nikoliv ničivá. Spíše pozvolna se plížící, jako vážná choroba. The Cooper Temple Clause nejsou příliš pozitivní. Ani v textech, ani ve vyznění.
Hypnotizují a usurpují si posluchačovu pozornost. V tom je kus umění. Když jsou v závěrečné Written Apology středem světa deset minut a dokáží je udržet plné napětí a patřičně zhoubné nálady (jak je přitažlivá), dosvědčí, že úspěch loňského debutu nebyl náhodný.
Nebudete při nich tančit, budete se trochu strachovat. Ten pocit je ale neodolatelný, to je síla šestice. Je daleko a přesto lze její chvění vnímat velmi osobně.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/11