22.4.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

(Columbia/Sony Music/Bonton (61:33, resp. 77:4)
Série Essential si po prosincovém skonu kytaristy a zpěváka Joe Strummera vzpomněla i na ostrovní punkrockové levičáky The Clash. Jelikož jejich diskografie nabízí přímo závratné množství skvělých kompozic zachycených na sedmi albech plus mnoha výběrech a živácích, bylo z čeho vybírat.
Dokonce i s vědomím, že písničky čtveřice nebyly vždy zcela vyrovnané a že její tvorba procházela mnoha úskalími i dobovými odsudky. Na rozdíl od Sex Pistols, souputníků, měli ale The Clash ponětí o tom, jak se drží nástroje. Milovali reggae a nechali se jím isnpirovat. Syrovost patřila k punku, ledabylost projevu také, no a politicky zabarvené texty jdoucí po krku morálce, vztahům i rasismu patřily zase k The Clash.
Tvářili se jako kovbojové a nechyběli na žádné významné levicové party. Od toho se dnes již odhlíží, ovšem v polovině sedmdesátých let, kdy přišli na svět, to byla podstatná součást jejich tvorby. Měli navíc dar napsat skladby, které se vryly do paměti a zůstaly v ní po dlouhou dobu. Co na tom, že kytaristé Strummer a Mick Jones byli leckdy i na deskách intonačně nepřesní, když pravidlo punku znělo - upřímnost. Našli ji v sobě dost, výběr The Essential Clash navíc pobral jen to nejskvělejší, jednačtyřicetkrát. Snad na něm mohlo být víc skladeb z vynikajícího alba Sandinista!, toť vše.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04