28.7.2004 | Autor: Jaroslav Špulák

Podivné sdružení tihle The Calling. Původně to byla uměle vytvořená kapela pro zpěváka Alexe Banda. Debutové album Camino Palmero se přesto setkalo s vcelku pozitivním přijetím, neboť v něm tepal duch mladistvé doby. Nyní jsou Američané umělou skupinou nadále. Nehovoří z ní už ale společné dílko, nýbrž práce dvou premiantů. Pod všechny skladby na desce se podepsali Alex Band jako zpěvák a Aaron Kamin, multiinstrumentalista a programátor. I na fotografiích v bookletu jsou pouze oni. Pár hostů si přesto pozvali.


Nic to ale nebylo platné. Jestliže za The Calling hovořila v minulosti vnitřní akčnost, která byla z nahrávek cítit, ale nebyla prvoplánová, a také schopnost vědomě se nějakou melodií zapsat do paměti, obé na novince Two není. Ba co víc, jakmile ji poslechnete, zjistíte, že vám pronikla hlavou a nezbylo po ní nic.


Písničky stojí v jedné zvukové i aranžérské linii. Nehýří překvapeními a pohříchu nedisponují ani melodií, kterou by bylo možné zachytit jako podstatnou. Hlas Alexe Banda je neměnný, stabilní, což ještě neznamená, že je špatný zpěvák. Jen je jemu podobných na americké scéně dost a dost.


Snaha vsadit do skladeb éteričnost nevyšla. Nemá se o co opřít, skladatelsky tentokrát nebylo dáno. Výsledkem je monotónní deska, na kterou se brzy zapomene.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/07