22.3.2012 | Autor: Radek Pavlovič

!K7 (1:04:03)
The Brandt Brauer Frick nemůžou být z Berlína. Nemůžou být snad ani z této planety. Trio Daniel Brandt, Jan Brauer a Paul Frick jsou studovaými hudebníky, jenž se zamilovali do elektronické hudby. Jenomže ji hrají po svém. Vzali bicí, klavír a smyčce. Nástroje poslali do vesmíru, kde nějakým prazvláštním způsobem zmutovali, a zbytek už je historie, jak se říká.

Deska s prostým názvem Mr. Machine je zatím posledním opusem v jejich diskografii. Trojlístek se tentokrát rozrostl o dalších sedm (!) členů a zvukové badatelství tak nabralo na obrátkách. Na Mr. Machine se v hodinové stopáži rýsuje osm osobitých skladeb. Obvykle začínají minimalistickým motivem, do kterého tvůrci zaplétají další nástroje a zvuky, jejichž původ nám zůstane asi navždy utajen. Skladba na sebe neustále nabaluje další a další nálady a motivy. The Brandt Brauer Frick Ensemble při tom všem úplně ignorují jakákoliv pravidla. Těkají od jednoho žánru k druhému - od minimalismu Steva Reicha se s lehkostí přesunují k nu jazzu a bizarnímu elektru.


Mají svůj vlastní vesmír, kde evidentně neexistují žádné regule. Čas od času se nad touhle zvláštní krajinou zjeví lehce nezúčastněný vokál zpěvačky, která si říká Emika (mimochodem jde o zástupkyni veleznámého labelu Ninja Tune). Především ve skladbě Pretend, kterou řadím k vrcholům alba, vokál dotváří dokonale mrazivou atmosféru.

The Brandt Brauer Frick Ensemble hrají zcela novátorským a osobitým způsobem elektronickou hudbu. Ze své podstaty chladný a strojově přesný hudební žánr se pod jejich rukama mění v životem pulsující organismus. Předpokládám, že naživo musí tenhle svérázný spolek muzikantů každého omráčit.

Zlatý hřeb: Pretend, Mi Corazon
Zní to jako: originální mix minimal music, electra a jazzu

Body: