27.6.2004 | Autor: Michal Husák

Čtyřicet minut, šestnáct pecek kolem dvou minut. Co kus, to potenciální hitovka, která se vám okamžitě nezahnízdí v hlavě jen díky tomu, že vzápětí přichází další minimálně stejně průrazná. Čtyřka The Bones si na nic nehraje, sází jeden rock'n'roll za druhým a pramálo řeší, jestli je to víc punk, hácéčko nebo snad trochu i psychobilly.


Straight Flush Ghetto je třetím albem kapely, která funguje od roku 1996 a znovu dokládá, že největším trumfem v prošoupaném rukávu je přímo nehorázná zpěvnost. Kytaristé Boner a Beef nejsou žádní Carusové, ale k těm "odrhovačkám" by se snad ani nehodily jiné hlasy než ty jejich prochlastané. A to nesmíme zapomenout, že ve sborech se zpravidla angažuje celé kvarteto. A i když samozřejmě co člověk to názor, po nějakých dvaceti posleších se navíc nezdá, že by se The Bones jen tak snadno oposlouchali.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/06