2.4.2012 | Autor: Radek Pavlovič

Nonesuch Records (38:23)
Jsou jenom dva. Před více než deseti lety si uvědomili, že mají stejné hudební chutě, tak spolu začali zkoušet v garáži. Teď z nich šílí celý svět. Tohle jsou The Black Keys!

Možná jste pojem El Camino zaslechli v nějakém americkém filmu. Jasně, takový typ auta vyráběl Chevrolet od konce padesátých do osmdesátých let. Žádný extra krasavec, spíš taková plechová potvora na čtyřech kolech. Nic moc elegance, ale hlavně funkčnost, jak se dočtete v dobových článcích. Je v tom jistá symbolika, protože El Camino od Black Keys je podobného ražení. Žádný oslnivý klenot, ale náramně šikovně fungující mašina.

Dokážu si to živě představit. Auerbach a Carney se sešli ve zkušebně a řekli si, že další deska musí fungovat především naživo. Takže tu máme kolekci přímočarých hitů pohybující se už klasicky ve vodách blues rocku a garage rocku. Žádné velké počty, žádná pozérská rádoby progrese, „jen“ přehlídka klasických rockových postupů zahraných od podlahy a s patřičným nadhledem. Výsledkem je nadmíru svižná a chytlavá deska. Troufám si tvrdit, že každá z písní by obstála jako singl. Třeba otvírák Lonely Boy je pecka jak blázen. Povedená je i třetí Gold on the Ceiling nebo zeppelinovská Little Black Submarines.


Jak se na zvuku El Camino podepisuje fakt, že Black Keys jsou jen dva? Nijak! Člověku se ani nechce věřit, ale na El Camino zní dvojice jako plnohodnotná kapela se zástupem hostujících muzikantů a zpěváků. Velkou zásluhu na tom má B. J. Burton, známý pod pseudonymem Danger Mouse, který desku produkoval (a údajně zasáhl i do skládání všech písní). Znovu zakouzlil se šavlemi na mixpultu a The Black Keys posunul do nové zvukové dimenze. Zkuste si strčit El Camino do sluchátek a pečlivě sledovat každý nástroj. Víte, kolik jich tam najdete? Jednoduše velkou spoustu! S každým dalším poslechem objevíte nějakou novou drobnost.

Jak už jsem naznačil, El Camino není světoborná deska. Ne, hudební byznys kvůli ní pravděpodobně nezkolabuje. Je to ale pádný důkaz, že nemusíte být pokaždé zvukový vizionář, aby vás lidi uznávali. Stačí prostě napsat dobré písničky!

Zlatý hřeb: Lonely Boy, Gold On The Ceiling, Run Right Back
Zní to jako: dobrá rocková deska

Body: