13.2.2002 | Autor: Alex Švamberk

Sanctuary/Panther (45:17)
The Almighty na sebe upozornili už na přelomu 80. a 90. let, kdy spolu s Thunder & spol. měli reprezentovat obrodivší se britskou hardrockovou scénu. Přání však bylo jen otcem myšlenky a tak The Almighty nezbylo, než se v polovině 90. let na albu Crank pokorně vrátit k postpunku, který hrával jejich zakladatel, zpívající kytarista Ricky Warwick v kultovních New Model Army. Temné kořeny jsou patrné i na aktuálním albu Psycho-narco, na němž skupina opět otáčí kormidlo své tvorby podle momentální módy a hraje dirty rock'n'roll. Libuje si ve špinavém soundu a silných autech, což potvrzují texty skladeb Ruse a 427 Freak Horsepower, vytvářející dojem, že The Almighty nepocházejí ze země šetrných Skotů, pro něž žíznivé sedmilitrové osmiválce představují spíše noční můru než zhmotnělý sen. Zvolený styl však The Almighty nesporně sedí. Písně mají potřebný tah i patřičně temný spodní podtón. Refrény jsou sice výrazné, ovšem basová linka často čerpá z punku, což se ukazuje hned v úvodní Galvanize i v Mondo Balorodo, ovlivněné ranými The Stranglers. Ani úderné bicí nejsou zbytečně komplikované a také nabroušené kytary jdou bez zbytečných okolků v podobě sól jsou přímo na věc. Ohlasy rock'n'rollu, jak ukazuje 427 Freak Horsepower, nechybí, ovšem nejblíže mají The Almighty k postpunku, přesněji řečeno k jeho důraznější, divočejší větvi, kterou reprezentovali právě New Model Army. Vazbu na mateřskou kapelu zdůrazňuje i folkrockově laděná Begging. Zatímco však mateřská Warwickova kapela stála na názoru, The Almighty jen naplňují danou formulku, byť s přesvědčivou zručností a ohromným nasazením, které strhne každý klub.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/02