2.4.2004 | Autor: Jan Šída

Kapela, která by spíš patřila do rubriky Vykopávky. Vždyť vznikla někdy v polovině osmdesátých let na západním pobřeží v Sacramentu. Nicméně muzika na jejím aktuálním albu zní docela moderně. S ohledem na zálibu v obstarožnímu rocku, samozřejmě. Kořeny klasického hard rocku sedmdesátých let i blues jsou zde jasně slyšitelné, nicméně protáhlý vokál svým odstínem (něco mezi Bon Jovi a seattleskou manýrou) odkazuje k ostřejším vzorům. Tesla hraje muziku na pomezí stadionových bandů a kapel jižanského boogie. Z nástrojů zde dominuje jednoznačně kytara. Umí zahrát prakticky všechno. Lyricky něžnou pasáž stejně jako hutný riff, větrající kalhoty. Najazzlou improvizaci stejně jako pseudohendrixovské kvákavé sólo. Deska bezpochyby potěší hudební labužníky, muzikanty a staromilce. Není to málo? Určitě ne, takových lidí je i v dnešní internetové době slušný počet. Stejně jako těch, kteří vzpomínají, jaké byly jejich učednická léta v holešovické Tesle nebo ČKD. Teď na jejich místě stojí zimní stadiony, sídla nadnárodních firem nebo obchodní centra. Ale nostalgické vzpomínky zůstávají stále stejně neposkvrněné. Asi je to tak dobře.

Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2004/03