14.7.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Geographic/Mute CS (53:26)
Docela absurdní spojení - jedna z klíčových osobností amerického undergroundu či alternativy, chcete-li, natočila album s jednou z populárních 'kytarovek' 90. let. Nelíbit se může jen dvěma skupinám potenciálních posluchačů. Jednak ortodoxním alternativistům, které nemůže neurazit, že Jad Fair zpívá normální melodické písničky, jednak těm, kteří ve vokálních linkách dávají přednost melodickému krasozpěvu před polodeklamací, jakkoli výrazově funkční. My ostatní můžeme mít z těch dvanácti songů radost. Posluchač s hlubšími kořeny se může nechat unášet atmosférou jako vystřiženou ze sametového podzemí Warholovy Factory, ti mladší a zatím méně orientovaní budou možná (v dobrém i špatném) mluvit o revivalu začátku 'kytarovkových' 90. let (ale copak se před nimi hrál rock'n'roll na trumpety, nebo co?), úplní nepamětníci případně o souvislostech s dnešní 'novou vlnou' kolem The Strokes. Zkrátka všechno jedna lajna, na níž je překvapivá jen jedna jediná věc, a to nečekaná žánrová přizpůsobivost Jada Faira - žádné destrukce, žádné zkratky, naopak, chtělo by se říci až oslava příjemnosti, libozvučnosti, vcítění do tradiční hudební i textové písničkové formy. Říkáte senilita? Račte mi poslat svého sekundanta!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/07