20.11.2008 | Autor: Leoš Kofroň

Warner (61:24)
Ne, tuhle smetanu, kterou našlehali chlapci z Tata bojs společně s korejskými dívkami z Ahn Tria, lze s klidným svědomím doporučit k opakovanému smlsnutí i po delším čase, aniž by hrozilo nebezpečí, že mezitím zkysne. Název vtipnou slovní hříčkou jednak neotřele poukazuje na fakt, že kapela po dvaceti letech trvání vydává svoje best of album, současně však odkazem na jméno Bedřicha Smetany napovídá, že největší hity zazní ve z gruntu přearanžovaných akustických verzích, majících blízko k postupům ve vážné hudbě (koneckonců hned na úvod zařazená Toreadorská otázka používá hudební citaci z Mé vlasti). Tatáči, při jejich pověstné hravosti a nápaditosti, asi by překvapili, kdyby si pro svoji výběrovku nepřichystali něco extra. Propojení s renomovaným triem interpretek klasické muziky (v obsazení - piano, violoncello, housle) je ovšem nejen navenek efektní, ale ve svým konečném výsledku i velmi inspirativní. Neobvyklé dialogy mezi jednotlivými nástroji vnáší do každé ze čtrnáctky písní novou zvukovou dimenzi, obohacují a rozšiřují jejich povodní vyznění, přitom působí zcela přirozeně a samozřejmě. Na smetanu se dá vlastně pohlížet jako na zcela regulérní nové, mimořádně vydařené album skupiny.

Zlatý hřeb: Šťastnější
Zní to jako: Originální best of výběr aneb třemi korejskými múzami políbení Tata bojs

Body: