15.12.2003 | Autor: Tomáš S. Polívka

Indies Records (43:48)
Opravdoví umělci to mají vážně jednoduché. Prostě komponují a hrají! "My vážně nevíme, kde se v nás ta hudba bere. A už vůbec nechtěj nic zařadit do žánru nebo pojmenovat. To musíš ty!" Tolik k nové nahrávce Dorka, polovina originálního dua zpívajících violoncellistek Tara Fuki. A ty se, pisálku, snaž: popsat nepopsatelné, uchopit neuchopitelné... Začněme snad u zvuku. Je neuvěřitelně dynamický a čirý. Andrea: "Nahrávaly jsme to v úžasném akustickém prostoru, v zámečku v Nesovicích. Veškeré haly a dozvuky jsou přirozené. Zatímco při nahrávání první desky (Piosenki do snu, Indies 2001 - pozn. aut.) jsme musely používat studiové efekty a cella snímat snímačem, tady nebylo nic z toho potřeba." A je to zatraceně znát. Dvojice violoncell doslova dýchá, žije. Další novinkou oproti prvotině je použití sampleru, který obsluhuje Mario Buzzi z Chorchestru. Když jsem se dozvěděl, že dámy chtějí přidat k nové nahrávce samply, dost jsem se vylekal. Je tak snadné narušit křehký a emotivní zvuk dua, zvláště když do něj vpadne někdo s elektronickým udělátkem! Naštěstí je sampler použit citlivě a opravdu k dobru věci. Výraznější dosamplované zvuky a rytmická smyčka popoženou třeba píseň Oči, sugestivnost celku však nenaruší, ale naopak podpoří. Dopadající kapky, zakokrhání kohouta či zahřmění bychom možná mohli považovat za nadbytečné zvukomalebné doplňky, jenže příslušné zvuky jsou zasazeny do celku vskutku půvabně.
Novum oproti debutu je i zařazení francouzského a českého textu oproti dříve výhradní měkoučké polštině. Jednotnost nahrávky to nenaruší ani náhodou. Vlastně, pokud nebudete chtít, vůbec si toho nevšimnete.
Zdůraznit ještě cit pro melodii a pro dramatické gradování motivů? Ne, dost opisů. Moc jsem vám toho, drazí čtenáři, sdělit nemohl. Tara Fuki si zkrátka musí objevit, prožít, zažít a pochopit každý sám a po svém. A k bodování: nahrávky Tara Fuki jsou stále tím nejoriginálnějším, co u nás v posledních letech vzniklo. Není důvod ubrat jedinou hvězdičku.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/12