12.11.2012 | Autor: Ivan Ivanov

Sony Music (59:25 + 71:38)
Tohle že jsou odpadky, co se ve své době nevešly na řadovky? Nevím, kolik podobných nikdy nevydaných nahrávek ještě skrývá archiv tohoto vynikajícího bluesmana, ale věřte, že název desky nelže.

Jde opravdu o poklady a co je ještě víc potěšující – Taj Mahal naplno představuje i svoji soulovější tvář. Bez nadsázky lze napsat, že na přelomu 60. a 70. let i v oblasti soulu dosahoval podobných výsledků jako Ray Charles.

Neméně zajímavý je i druhý disk, který obsahuje záznam koncertu z londýnské Royal Albert Hall z dubna roku 1970. Po akustickém rozjezdu se k principálovi přidává výborně hrající doprovodná kapela a z beden se k posluchači line blues špičkových parametrů. Ty má ostatně celý počin, který vydavatelská firma nadělila Taj Mahalovi k jeho sedmdesátinám.

Zlatý hřeb: Big Fat
Zní to jako: Lousiana Red nebo John Hammond

Body: