3.4.2002 | Autor: Ondřej Bezr

Telarc/Classic (56:58)
Tab Benoit je sice typický cajun, neboli Louisiaňan, pocházející z původně francouzské přistěhovalecké rodiny, nevěnuje se však typické cajunské muzice. Jeho spády vyjadřuje autobiografická píseň When A Cajun Man Gets The Blues - ta se sice hudebně blíží cajunské lidovce (ovšem bez akordeonu i houslí, typických nástrojů tohoto žánru), Benoitova kytara ve vyhrávkách je ovšem jasně bluesová. Zjevné louisianské lidové kořeny sice najdeme na více místech (včetně nejlepší písně alba Stackolina. Tu, stejně jako prvně jmenovanou nebo skočnou Down In The Swamp, hraje Benoit poněkud nezvykle (ale výborně) bez rytmiky na elektrickou kytaru - zde jej doprovází pouze bohužel anonymní foukací harmonikář), obecně lze ale říci, že kdybychom Benoitovy kořeny neznali a album poslouchali 'naslepo', nejspíš bychom jej zařadili k celkem tradičnímu 'triovému' současnému bluesovému mainstreamu.

Tab Benoit je jako kytarista výtečný, jako komplexní osobnost velmi přesvědčivý. Jeho učiteli byly louisianské afroamerické osobnosti Tabby Thomas, Raful Neal či Henry Gray - a jeho hráčský styl je skutečně hodně 'tmavý'. Benoit nehraje příliš na efekt, a to i přesto, že jeho sóla bývají relativně dlouhá - dokáže opracovávat pár tónů a držet se v jediné poloze, aniž by nudil. Jeho doménou jsou ale i velmi melodické pasáže (třeba v baladě These Arms Of Mine) a sóla hraná v zajímavých souzvucích.

Album je velmi členité nejen hráčsky a stylově, ale i rytmicky a tempově.Má ovšem sjednocenou náladu klidu bez zbytečného křečovitého tlačení na pilu. Jejím nejvýmluvnějším důkazem je závěrečná Georgia, v níž si Benoit - výjimečně akusticky - zajamoval s hostujícími kytaristy Andersem Osbornem a Brianem Stolzem.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/03