1.4.2007 | Autor: Ladislav Řehounek

Island/Universal (44:59)
Bez ohledu na producentsky promyšlenou prvoplánovost se dá souhlasit s tvrzením, že debutové album německých Tokio Hotel se v našich končinách zasloužilo o lehce zvýšený zájem o kytarovou hudbu mezi teenagery, třeba na úkor diska. Vždyť- povšimněte si, k jaké hudbě se díky „Tokiáčkům“ řada mladých slečen dostala, ať už to jsou neúnavné britské kytarovky, nebo dnes tolik populární emo-rock. V souvislosti s tím má ale skupina pro druhou desku ztíženou pozici a její produkční tým si je toho vědom.
Cíl byl tedy jasný: mírný stylový posun, který přesto skalní fanoušky neurazí.
Z aktuální Zimmer 483 je znatelná snaha o ostřejší sound (což se dalo očekávat), ačkoliv ve finále album zní značně vyumělkovaně a uhlazeně. Skupina zůstává u nenáročného pop-rocku, kamsi se ale vytratila živelnost a především hitovost většiny skladeb.
Zatímco debut mohl díky svému pojetí zaujmout nejen cílovou skupinu, Zimmer 483 je pouhým plácáním se v blátě, jak shodou náhod ilustrují fotografie v bookletu.

Zlatý hřeb: Wo Sind Eure Hände, Ach Deiner Seite (Ich Bin Da)
Zní to jako: bezradná touha za každou cenu navázat na úspěch

Body: