8.1.2002 | Autor: Alex Švamberk

Ark 21/Universal Music (41:38)
Po rozpačitých uhlazených nahrávkách z poloviny devadesátých let zůstávají Therapy? stranou pozornosti, přestože s novým bubeníkem Grahamem Hopkinsem a v sestavě rozšířené o cellistu Martina McCarricka dokázali chytit druhý dech. Potvrdily to nejen koncerty, ale i album Suicide Pact - You First. Novinka Shameless se nese v podobném duchu. Přestože se Therapy? ve vedení vokálů nezřekli melodie, hudba oplývá tvrdostí, kytary Andrewa Cairnse a Martina McCarricka jsou patřičně zkreslené, bicí úderné a basa hutná.

Oproti začátkům však tvorba Therapy? doznala změn, severoirská skupina už dávno nesleduje trendy na hard core noisové/proto grungeové scéně za oceánem. Stále zřetelnější je, že se Therapy? vrací ke kořenům, které, jak ukazuje hned úvodní tvrdé Gimme BackMy Brain, sahají až někam k rockandrollu, na čemž nic nemění ani moderní plný zvuk. Čtyřčlenná kapela se nešetří, sevřené písně s zvýrazněnými refrény, jaké představují esenci stylu, hraje s maximálním nasazením, bez něhož by neměly smysl. Přestože podobně pojatá hudba většinou působí přesvědčivěji na koncertech, podařilose ji zachytit na desku. Skupiny kvůli energii, jasně patrné zejména v Joye a Alrite, neztrácí potřebný nadhled. Wicked zarámovanou v psychedelickém hávu okořenila ryhthmandbluesovými prvky. Hudbou šedesátých let se inspirovala i v dusavém Theme From Delorean. Valivý sound raných nahrávek přináší Endless Psychology, nejpropracovanější Body Bag Girl zas upoutá instrumentální mezihrou s divokým cellem.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12