3.5.2007 | Autor: Josef Rauvolf

Virgin/EMI (40:04)
Když se rozneslo, že se „staří dobří“ The Stooges dají opět dohromady a natočí album, vyvolalo to mezi jejich fanoušky celkem pochopitelné očekávání, ale také obavy. Jaké to bude? Po téměř čtyřiceti letech, panebože, nebude to průšvih? Utáhnou to ještě? Jaké tedy album staroušů je? Bohužel špatné. A pojmenovat důvod tohoto zklamání není zase tak těžké: všem to hraje jak má (místo basisty Davea Alaxandra, který se uchlastal, je zde skutečně skvělý Mike Watt, veterán z punkových The Minutemen), kytary jsou stále vyostřené, razantní bicí jakbysmet, muzika se valí kupředu, a přesto to není ono. A jistě to není fyzickým věkem muzikantů, ostatně, před třemi roky prokázali, že do toho dokáží řezat stejně dobře a naštvaně jako za mlada. Tehdy ovšem hráli staré písničky, a tím se dostáváme k největšímu problému tohoto alba. Není jím nějaké vyměknutí, ale zcela jednoduše špatný repertoár. Nejde totiž psát „jako“ před lety, co přijmeme od naštvaného dvacetiletého rafana, nepůsobí od starého chlapa ale vůbec přesvědčivě. Teď je řeč o Popových textech, to aby bylo jasno. Ale ani hudebně nejsou písničky žádná sláva – a přesto, jak již bylo řečeno o instrumentální stránce, je vše jakoby v pořádku. Ale není, album, které bylo očekáváno s velkými nadějemi zní v lepším případě jako horší Popovy sólovky, v horším pak (to kdybychom chtěli skutečně zapomenout na vše, proč si Popa i starých The Stooges vážíme) jako nějaký revival z Horní Dolní. I když, to už je možná příliš kruté, že. Na druhou stranu, nikdo k tomu přeci Iggyho nenutil... Má už dost let na to, aby věděl, co lze a co již ne, že mu tohle přeci nemůže nikdo zbaštit! Nejlepší (a nejslušnější vůči Iggymu i jeho kolegům) by tak bylo co nejrychleji na tenhle nevydařený pokus o návrat zapomenout a pustit si The Stooges, jak hráli před čtyřiceti lety. Protože, to byla jízda...

Zlatý hřeb: (moc jich zde není) She Took My Money
Zní to jako: smutný sraz abiturientů po čtyřiceti letech

Body: