26.2.2008 | Autor: Michal Husák

Universal (75:52)
Čtvrté řadové album je zatím patrně nejpřístupnější v diskografii amerických eklektických experimentátorů. Drží se písňové formy a poměrně jasně strukturované celky nechávají vyniknout tradičně silným melodiím. Výrazně ubylo hlukových ploch a úletů na samé hraně nesmyslu, fanoušci zběsilých instrumentálních orgií si však dál přijdou na své. Nahrávka není oproti předchůdcům o nic méně třaskavá, ale nervní střety hard/art-rockového retra s jazzem, latinou a dalšími žánry jsou přece jen přehlednější. Daný stav sympaticky pomáhá dravosti a dynamičnosti alba, některé výhrady ale zůstávají ve hře. Všudypřítomná těkavost ruku v ruce s celkovou stopáží je pro posluchačovy smysly téměř fatální. Kapela je už trochu předvídatelná a Omarova pověstná skladatelská potence jako by začínala narážet na úskalí opakování se. Klíčové je ovšem zjištění, že Mars Volta znějí živelněji, energičtěji a konečně zase začali dělat (v rámci svého šíleného vidění světa) kýžený rock‘n‘roll.

Zlatý hřeb: Goliath
Zní to jako: Mars Volta v sevřenější a disciplinovanější formě


Body: