17.1.2007 | Autor: Jindřich Göth

Universal (44:21)
Tahle deska má prostě smůlu. Není špatná, občas je opravdu zábavná, ale stejně irituje. Nemůžou za to ani tak The Fratellis, jako spíš trend hopsasa-lalala kytarovek, který už to nejzajímavější vyvrhl a teď ždíme poslední kapky z pozvolna usychajícího hadru. Přijít Costello Music souběžně s prvotinou Franz Ferdiand (ano, zase), asi by se strhl povyk. Ale takhle nestojí za víc než za pokrčení rameny. Jasně, kapele to šlape, ano, má čuch na rozjásané melodické motivy, samozřejmě, obal je stylově retro. Všechno to do sebe zapadá s hodinářskou precizností. Jedno ale chybí, to podstatné. Moment překvapení, který zabránil poslouchat tuhle desku stylem, kterým luštíme křížovku nebo sudoku.
Nic naplat, The Fratellis jsou jedni z mnoha. Ani dobří, ani špatní. Průměr.

Zlatý hřeb: Chelsea Dagger
Zní to jako: osmdesátá osmá kopie Franz Ferdinand

Body: