27.1.2007 | Autor: Martin Zoul

ESCape/EMI (39:08)
Nerad ve svých recenzích opakuju všeobecně známá fakta, v případě Extáze ale nemůžu jinak. Jan P. Muchow je totiž v téhle zemi skutečně jedním z mála lidí, kterým nechybí na jedné straně velký hudební rozhled a na straně druhé bohaté zkušenosti s prací v nahrávacím studiu podpořené vlastními skladatelskými a muzikantskými schopnostmi.
Tohle všechno je z poslechu kterékoli desky EOST zjevné, navíc je každá z nich otiskem doby svého vzniku. Na Watching Black tudíž najdeme více kytar, než na předchozím opusu Slowthinking, zároveň se ale není třeba bát žádných podrazů nad rámec obvyklé Muchowovy předvídatelné nepředvídatelnosti.
Zajímavým prvkem je využití smyčcových partů v sedmi z jedenácti skladeb alba, díky nimž dostává idiosynkratická a v podstatě neuchopitelná tvorba EOST mnohem zřetelnější a důvěrně známější kontury Pokud byla deska Slowthinking místy rozpačitým, protože překombinovaným pokusem vyvést Extázi z triphopové mezifáze na albu In Dust 3, pak je novinka důkazem o více než přijatelném nalezení vlastní cesty vedoucí k umělecké nesmrtelnosti.
Nebudeme-li dumat nad délkou jednotlivých nahrávek, pak je Watching Black sedmou deskou EOST. Kdo si potrpí na magii čísel, může v tom hledat nějaké znamení. Pro nás ostatní se prostě a jednoduše jedná o nejlepší domácí desku loňského roku.

Zlatý hřeb: Immortality
Zní to jako: Právě, že nezní

Body: