19.3.2005 | Autor: Martin Zoul

Morr Music/Starcastic (49:35 min.)
Fanoušci německých Tarwater by mi asi dali co proto, ale mně tahle kapela vždycky připomínala o něco alternativnější Depeche Mode. Z jejich skladeb čiší podobná dekadentní atmosféra jako u DM, navíc mají oba spolky ve svém středu výrazného vokalistu. V případě Tarwater je toto slovo namístě. Ronald Lippok totiž není bůhvíjaký zpěvák a více mu sedí jakási polohlasná deklamace ve stylu The Swans. Na přitažlivosti tvorby Tarwater (kromě Lippoka je tvoří ještě Bernd Jestram) to ovšem nemění ani ň.
Skupina si za svou dekádu trvající existenci vybudovala osobitý styl mísící prvky elektronické hudby a rocku ve vzácně vybalancovaném a nesmírně přitažlivém balení. Jedno je ale jisté: ještě nikdy nezněly její skladby tak dobře, jako na novém albu The Needle Was Travelling. Delikátní elektronika se tu snoubí s hymnickými nápěvy a Lippokův zpěv/nezpěv tvoří přirozený plnokrevný protipól ke v poslední době poněkud anemickým Lali Puna. Tarwater natočili bezpochyby svoje dosud nejlepší album a dosáhli bodu, odkud mnozí dokázali pouze sestupovat dolů. Kéž by to nebyl jejich případ!


Body: