3.1.2002 | Autor: Ondřej Váša

Atlantic/Warner Music (43:24)
Americké kvarteto z Michiganu vzniklo v roce 1997, první desku vydalo vlastním nákladem o rok později. Následovala krátká koketérie s předákem Limp Bizkit Fredem Durstem, končící údajným hysterickým záchvatem jmenovaného. Rick Rubin, pro nějž kapela odehrála v té době speciální vystoupení, se nakonec příliš nenadchl, debut produkuje jakýsi Ulrich Wild. Ačkoli koncertně mají Taproot k losangeleské nu-metalové scéně relativně blízko (ostatně nedávno jeli turné s Deftones a Linkin Park) z desky je patrné, že u kapely hrají prim především melodie podepírané mnohdy podladěnými kytarami a nastavované docela kvalitním zpěvem (až na ten všudypřítomný patos). Zejména skrze zpěv se vynořují asociace na Faith No More (King For A Day, Fool For The Lifetime) anebo Incubus (S.C.I.E.N.C.E.). Kytarista se zřetelně nechal inspirovat herní technikou Korn, to samé platí i o basistovi. Skládačka je to pěkná, a co se týče vytrčených melodií, rovněž nejsou špatné, každopádně kapela se stejně jako tucty dalších zastavuje na prahu, který bohudík obě dvě výše zmíněné skupiny (a kromě Deftones či Korn snad jediné) dokázaly překročit.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2001/12