22.5.2006 | Autor: Jindřich Göth

Black Point (52:28)
Poslouchat novou desku šansonově-alternativní Té Jany z velké ohrady je pro příznivce trochu popovějších a přístupnějších forem sdělení skoro jako zajít na truňk do lokálu, kam přece jen nechodí denně. Zašel tam sice, když otevírali, docela se mu tam líbilo, ale od té doby se tam vrátil už jen několikrát. Teď mají vymalováno, obměnili jídelní i nápojový lístek a zvou znovu k posezení.
A znovu, nesedí se mu zle, ale jaksi nemá, s kým by si popovídal. Chvíli ještě předstírá osobní zaangažovanost, ale pak se začíná nespokojeně vrtět. Rozumem cítí, že sedí v dobrém lokále, ale v duchu závidí kamarádům, kteří sedí v zaplivaném pajzlu, kde jacísi smradi řežou do kytar. Neboť zde je na jeho vkus až příliš akademické prostředí, a když si dovolil nahlas požádat o nápoj, od vedlejšího stolu se na něj pohoršeni otočili. A zasyčeli. Prý ruší. Tož, nebude, kde ho nechtějí, Zaplatí a odejde. Ale pořád mu hlavou vrtá, jestli o něco nepřišel...

Zlatý hřeb: O čem se nemluví
Zní to jako: typická ukázka katalogu Black Point

Body: