9.1.2003 | Autor: Veronika Schmidtová

Parlophone/EMI Czech (40:45)
Je smutné pozorovat jednu z nejnadějnějších (a soukromě nejoblíbenějších) 'britpopových' kapel na lanovce do hudebních pekel. Ještě před třemi lety na třetí desce voněla svěžestí a v rámci žánru rodila jednu černou perlu za druhou.

Na aktuální čtyřce se trojice Supergrass kamsi rozplynula; místo experimentálních pokusů nebo dospělé uklidněnosti ředí vlastní staré i ukradené nápady vodou a šedí do nevábných odstínů dřívější výraznosti. Z hadru se na desku vyždímaly neškodné sterilní pam pam pam trdlíky jak od Robbieho Williamse (Evening Of The Day), ukradené riffy od Blur (Never Done Nothing Like That Before) a zasněná nadčasovost Pink Floyd (Run). Po energických štěcích ať užve stylu Alright (z první eponymní desky), In It For The Money (ze stejnojmenné druhé) nebo Moving (ze třetí eponymní) ani slechu. Škoda jich!




Body:

Psáno pro: &musiQ 2002/12