6.2.2002 | Autor: Jana Kománková

Arka Sound/EMI Czech (72:56)
Táhlé tóny didgeridoo, esoterické hlasy z dávnověku, záhadná jména předlouhých písní, maďarský producent. He? Jasně, buď nějaká hrůza, co chce být meditativní, nebo někdo, kdo takhle hraje už dávno a myslí to vážně, protože přesně takhle hudbu cítí. Suns of Arqa jsou to druhé. Koncertě o tom přesvědčují zcela jasně: procítěné intepretace zvláštní hudby, kterou hrají, člověku zvedne náladu už jen tím, jakou z ní mají hudebníci radost.

Z desky už to tak jasné není. Kdybych SOA neznala živě, rovnou bych asi tohle album odmázla, protože je celkem nudné. Je sice jasné, že melodické party nehraje laciný syntetizér jako v new age sračkách, ale jinak je to, snad až na skladbu Gawoti - Alap-ki-dub, celkem otrava. Bohužel: jestli je něco klasický příklad, jak se nemusí podařit přenést náboj něčí hudby na desku, pak přesně tohle album. Někde v čajovně se asi tento disk bude točit v přehrávači celkem spokojeně (na to, aby hrál děckám, co se tam hrbívají nad knihou a stydnoucím zaručeně originál východním čajem, toužíce 'odjet meditovat do Tibetu' nebo tak něco, je ještě dobrý dost), ale posluchače toužícího po zajímavé muzice neuspokojí.




Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2002/01