2.5.2003 | Autor: Jaroslav Špulák

Ultimatum Music/Maximum Underground (39:04)
Nechoďme kolem horké kaše, předválečná Amerika se do Sugarcult zamilovala. Nyní má možnost i Evropa, jejich debutové album Start Static si k ní téměř dvou letech našlo cestu.
Kvarteto se ve své tvorbě dostalo k souzvuku několika vlivů. Punk rock je základ, samozřejmě ten čerstvý a svižný. Za ním se ve vleku táhne grunge, cítit je závan britské nové vlny a přirozeně i obyčejného bigbítu, jenž tomu všemu dodává nádech profesionality, které dosáhl vzhledem ke svému obrovskému rozšíření. K tomu se sluší pojmenovat i nadhled v textech, které neřeší běh světa, spíše jej glosují a zvukomalebně ladí do instrumentálních tahů.
Nehledejme proto na desce novoty či revoluční změny. Na to není doba. Sugarcult jsou poutaví, hybní a energičtí. Dokonce tak, že se jim v punkovějších skladbách nepodařilo dostatečně oddělit sloku od refrénu (Stuck In America, Bouncing Off The Walls, Daddy's Little Defect), zvuk kytar je od začátku do konce neměnný a ani od zpěváka Tima Pagnota (podporovaného baskytaristou Airinem a bubeníkem Benem Davisem) se nedočkáme jiného výrazu, než toho uplakaného a teenagersky nazlobeného.
Je sympatické, že v závěru alba sáhli po akustických zvucích kytar (Pretty Girl (The Way), Crashing Down, I Changed My Name). Kdyby tři inkriminované skladby vřadili na desku systematičtěji a dále od sebe, jejich funkce by byla stoprocentní. Tohle producent Matt Wallace neuhlídal.


Body:

Psáno pro: časopis Rock&Pop 2003/04