30.8.2012 | Autor: Michal Husák

Supraphon (44:14 + 58:17)
I čtvrtstoletí od původního vydání Pavlíčkovy sólovky „skryté“ za volné sdružení přátel Stromboli bublá pod povrchem pestrého a přesto přirozeně působícího dvojalba protagonistova nespoutaná kreativita.

Ta se od niternějších, pro Pražský výběr nevhodných motivů rozmáchla do působivé novovlnně-artrockové koláže překypující energií, emocemi i relativně zvláštními experimenty. Zejména v kontextu doby a tehdejších možností na naší scéně zůstává dvojalbum neopomenutelným milníkem.

Každá ze čtyř stran původního 2LP odvíjí trochu odlišné, byť logicky navazující příběhy: od instrumentálních, jazz rockem podmíněných koncertních záznamů přes snímky s Bárou Basikovou do studia k lyrickým morgensternovským hříčkám až k poněkud výstředním, epičtějším opusům.

Každé složce jako by vedle těch ostatních něco zdánlivě chybělo, tu a tam něco trochu drhne (hlavně zpěv Viléma Čoka na „čtvrté“ straně), zvuk s odstupem času působí lehce dobově poplatně… Přesto si lze jen těžko představit, že by Stromboli jako celek vypadalo v čemkoliv jinak. Jako portrét dokumentující Pavlíčkův tvůrčí rozlet funguje dodnes znamenitě.

Zlatý hřeb: Villa Ada, Ó hory, ó hory
Zní to jako: Michal Pavlíček v rozletu

Body: