29.11.2007 | Autor: Pavel Uretšlégr

100Promotion (48:56)
Formace Sto zvířat vydala minulý rok bilanční DVD Jste normální?, poté došlo ve skupině k personální rošádě a vše nasvědčovalo tomu, že parta kolem Jana Kaliny hodlá nastoupit novou hudební pouť. O to více byla nová deska skupiny očekávána a to nejen ze strany skalních fanoušků. Album Rozptýlení pro pozůstalé nezaneslo Sto zvířat do nových hudebních končin, na druhou stranu, snaha uchopit písně jiným způsobem čiší z nahrávky každou vteřinou.
Hudba Sto zvířat byla vždy především považována za ska, ačkoli již od první desky Sto zvířat (1991) je možno vystopovat v tvorbě kapely více hudebních motivů. Swing nebo rock nehrály nikdy u Zvířat zástupnou roli, což nová deska jen potvrzuje. Také kytar přibylo v míře větší než malé a patnáct písní v celkové délce bezmála padesáti minut tak zní na „popovou“ kapelu nečekaně bohatě. Přes nespornou kvalitu hudební stránky desky drží ovšem album ve vyšších patrech domácí produkce texty Tomáše Belka. Všechny písně jsou, jak už název napovídá, spojeny se smrtí, láskou a věcmi souvisejícími. Tématicky úzce laděné písně vykoval Tomáš Belko do tragikomických příběhů, ostatně tak jak to v životě se smrtí a láskou často chodí. Ironie a sarkasmus s velkým puncem pravdy vykukuje na posluchače z každé písně: „Jsou různý druhy mužů, se mnou to není výhra, jsou různý druhy nožů, stačí si jen vybrat“(Nejkratší cesta), „Chlapče, když ji miluješ, mozek ti zcepení a pak i velká lež v pravdu se promění“ (Neláskou opilí...) nebo „Když máš pocit, že se všechno daří, že máš čisté stránky v kalendáři, že se rejža přívětivě tváří, asi nevíš, co je ve scénáři“ (Sled nešťastných náhod) ukazují Sto zvířat v poloze plíhalovské poetiky. Silné texty a slušná hudba tím pádem vygenerovaly několik potencionálních hitů. Nejkratší cesta, Alice se dala na pití, Metrosexuál či Neláskou opilí... by mohly vřele konkurovat hitům znějícím z celostátních rádií, ale to asi nikdo ze Sto zvířat neočekává.
Rozptýlení pro pozůstalé nebude v kariéře Sto zvířat znamenat rozhodně žádný důležitý milník, ty potkaly skupinu s deskami z první půle devadesátých let. Přesto je možno zařadit novou desku Sto zvířat k tomu nejlepšímu v její diskografii. Kdo by tohle po sedmnácti letech od debutu ještě čekal?

Zlatý hřeb: Alice se dala na pití, Metrosexuál, Neláskou opilí..., Nejkratší cesta
Zní to jako: druhý dech Sto zvířat

Body: