9.3.2014 | Autor: Michal Husák

Good Day Records (40:04)
Hudební svět Štěpána Smetáčka je rozmanitý a dokáže překvapit netušenou kombinací nálad a postupů. Své sólové nahrávky označuje za jakési sumáře příslušných životních období a otevřenost, svobodu i důslednost, s níž tento mimořádný bubeník daný koncept naplňuje, nelze neocenit.

Na druhé straně není překvapením, že výsledek naplňuje mnohem více parametry osobní výpovědi, než formát posluchačsky přitažlivého alba. Každému co jeho jest. Smetáček v pomyslné parafrázi literárního „proudu vědomí“ neváhá poskládat víceméně standardní, ale zdařilé rockové písně (wanastowsky štiplavá Mahulena či Ahmid Rahali s Otou Klempířem), jakési alternativní zvukové plochy a kratší črty nebo předělávky znělek z televizních seriálů (Profesionálové či Peter Gunn, u nás pamětníkům známá, tuším, z předrevolučních sportovních přenosů). Posluchač se Štěpánem zažívá projížďku po rockové horské dráze - ovšem to, že půjde o veskrze svojskou záležitost, dává všem jasně na srozuměnou už... jak to říct?... poměrně specifický obal.

Zlatý hřeb: Mahulena
Zní to jako: svojská rocková koláž se silnými, ale i rozpačitějšími střípky

Body: